Příklady dobré praxe

Role nerozdělujeme podle toho, kdo se nejlépe naučí text. Naopak – text, pohyb i jednotlivé role přizpůsobujeme možnostem každého herce.

Pro někoho je úspěchem zapamatovat si jednu větu, pro jiného přijít ve správnou chvíli na scénu, promluvit před lidmi nebo překonat ostych. Důležité je, že každý má v příběhu své místo a bez něj by nemohl pokračovat.

A právě tehdy se z klienta sociální služby stává vodník, princ nebo herec, na kterého ostatní čekají. Člověk, který často potřebuje pomoc druhých, najednou zažívá pocit: „Teď jsem důležitý já.“ Stejný princip využíváme i při keramice, fyzioterapii, canisterapii a dalších aktivitách. Naší inspirací pro ostatní je jednoduché pravidlo: Nepřizpůsobujme člověka službě. Přizpůsobujme službu člověku.

Často se jedná o výlety do rodného kraje klienta, návštěvu divadelního představení či kavárny, výlety do zoo či parků, koncerty nebo plavbu výletním parníkem po Vltavě. Při plnění přání podporujeme zapojení rodin, přirozeně jsou tak posilovány rodinné vazby a vztahy.

Klienti si mohou vystřelit pouťovou růži, zkusit věštbu či vytáhnout si „štěstíčko z pouti“. A co by to bylo za pouť bez tradičních pouťových koláčů a dobrot.

Rozhovory mohou v případě potřeby využít rovněž blízcí našich klientů či pracovníci domova. Pan kaplan může rovněž nabídnout obřady (loučení, smíření).

Pro klienty máme připravenu drobnou pozornost – květinu, sladkost, balíček čaje. Rodina klienta může prostory pokoje upravit a dovybavit ještě před samotným příchodem seniora, ať donesením fotografií, oblíbených věcí, drobného nábytku či vlastního povlečení.